Jaké jsou výhody a nevýhody samonivelačních podlah?

Samonivelační podlahy mají jak vlastnosti běžné pro všechny polymerní povlaky tohoto typu, tak vlastnosti charakteristické pro každý typ pohlaví. Výhody a nevýhody ovlivňují základní materiály: polyesterové, polyuretanové, epoxidové, akrylové nebo methylmetokrylátové pryskyřice.

Výhody

Velmi dekorativní, zejména s 3D lakováním. Široká škála barev, od měkkých až po bohaté odstíny. Současně můžete aplikovat výkresy a vytvářet texturované povrchy. Vysoká pevnost v tlaku a ohybu. Solidita, nedostatek švů, snadná péče zvyšují hygienu.

Odolnost proti vlhkosti. Takové podlahy jsou odolné proti otěru a otěru. Lze jej umýt účinnými detergenty a dokonce i rozpouštědly. Neobsahují toxické ani alergické látky, jsou bez prachu, nejsou náchylné k výskytu hub a plísní. Vlastnit požární certifikáty.

Je to možné tloušťka pracovní vrstvy. Takže na betonové základní vrstvě může dosáhnout až 10 mm a na stávajících samonivelačních podlahách můžete aktualizovat povrchovou vrstvu jen 0,5 mm. Výsledkem je rovnoměrný povlak, který nemá švy.

Epoxid odolné vůči mechanickému namáhání. Polyuretan se nebojí chemické expozice, včetně kyselin, olejů a dokonce benzínu.

Maximální polyester hygienické a ekologické. Akryly se nebojí teplotních šoků a ultrafialového záření, rychle tuhnou a mohou být namontovány i při teplotách pod nulou. Lze nastavit různé speciální technické vlastnosti jako antistatické vlastnosti, protiskluznost.

Nevýhody

Samonivelační podlahy poměrně drahé, a to jak z výpočtu materiálu na čtverec, tak na náklady instalace. Instalace nového nátěru může trvat poměrně dlouhou dobu, protože je nutné připravit dokonale hladký podklad, počkat, až je zcela suchý (trvá 28 dní, než dosáhne zbytkového obsahu vlhkosti 4-6%), a pak namontovat polymer. Místní opravy také představují určitou složitost, protože v ideálním případě je volba barvy poměrně obtížná. Některé druhy se stávají žlutými z ultrafialového záření, takže nemohou vystát sluneční paprsky. Povlak není přirozený. Odstranění takového pokrytí bude velmi problematické.

Také nevýhody zahrnují těsnost par pokrytí. Vzhledem k tomu, že beton je hydrofobní a paropropustný, ale polymer není nutný, je nezbytně nutné aktivní hydroizolaci základny. V opačném případě mohou kapiláry betonové desky přeskočit výpary až do polymerní vrstvy, kde dojde ke kondenzaci na parotěsném polymerním materiálu. V průběhu času může tlak vodní páry vést k delaminaci, tj. delaminace polymerního povlaku. Voda, která nevystupuje, zároveň vede k karbonizaci betonu, což negativně ovlivňuje její pevnostní charakteristiky a způsobuje zničení základny.

Existuje další typ samonivelačních podlah se zlepšenými vlastnostmi - polymerní cement. Je založen na cementu, takže materiál zůstává paropropustný. Zahrnuje také speciální polymerní chemické přísady, které jsou vybrány v komplexu. Díky tomu se systém mění, umožňuje vytvářet samonivelační podlahy o tloušťce 5 mm. Takové podlahy jsou paropropustné, velmi odolné při stlačování a ohýbání, odolné proti oděru, ohnivzdornosti. Systém je samonivelační. Oprava je poměrně jednoduchá. Existuje mnoho barevných řešení.