7 nejlepších svařovací elektrody

Americká společnost Lincoln Electric se specializuje na svařování více než sto let a první elektroda s povlakem, kterou vytvořila, byla uvedena na trh v roce 1927. Vývojové zkušenosti nebyly marné: elektrody Omnia 46 s povlakem z rutilcelulózy, které byly nedávno uvedeny na trh, získaly uznání od svářečů a hodné místo v hodnocení nejlepších svařovacích elektrod od Price Expert.

Vzhledem k přijatelné ceně budou výbornou volbou pro začátečníky, protože se snadno vznítí i na nízkoúrovňových měničech bez funkcí odlehčení zapalování. Délka oblouku nevyžaduje přesné řízení, protože elektrody nejsou příliš citlivé na změnu v mezích. Při hoření vyrábí Omnia 46 relativně malý počet jisker, které letí kolem - a to není jen pohodlí při práci, ale také požární bezpečnost. Snadné odstranění strusky jim umožňuje pracovat na rezavém a špinavém povrchu. Výsledný šev se vyznačuje vysokou pevností, srovnatelnou s mnoha elektrodami, které mají hlavní povlak, což umožňuje použití Omnia 46 při svařování tlakových potrubí.

Vysoce kvalitní elektrody, které jsou certifikovány NAKS pro použití při svařování nízkouhlíkových ocelí na kritických a nebezpečných místech. Při použití těchto elektrod je šev snadno a rovnoměrně prováděn, po ochlazení je pokryta snadno separovanou struskovou kůrou. Jeho pevnost není o nic horší než při použití většiny běžných rutilových elektrod, není zde tendence k praskání nebo tvorbě velkých struskových inkluzí.

Všechny tyto vlastnosti však vyžadují dodržování dvou pravidel. Zaprvé, nátěr elektrod OZS-12 je jedním z nejcitlivějších na tlumení, které není typické pro rutilové elektrody. Před každým použitím elektrody vyžadují důkladné opékání při teplotě asi 150 ° C po dobu jedné hodiny, což z nich dělá nejvhodnější variantu pro svařování: na konci musí být také hlavní elektrody kalcinovány, ale zajistí odolnější spoj. Za druhé, svařovací zóna vyžaduje stripování - velké vměstky nečistot z lázně jsou špatně odstraněny, což snižuje kvalitu švu.

Rutilové elektrody, jako je MP-3, lze označit za jednu z nejběžnějších, ale zároveň i jejich hlavní nevýhodu: kvalita produktů se liší v různých továrnách a často se ukazuje, že jsou velmi průměrné - a proto se u této značky projevuje určitá nedůvěra, kterou svářeči zažívají.

Elektrody vyrobené pod značkou Resant lze označit za úspěšné (zejména ve srovnání s elektrodami LEZ stejného typu). Po zachování všech výhod této série (snadnost zapálení a oblouku v jakémkoli směru, schopnost pracovat na rzi) nemají také rozšířené defekty - tendenci k tvorbě vředů a pórů strusky, rekrystalizaci se zvýšeným obsahem uhlíku v částech, které mají být svařovány (ačkoliv pro vysoký obsah uhlíku) ocel stále ještě špatně sedí). Jejich citlivost na vlhkost je poněkud výraznější, než je obvyklé u MP-3, a způsob kalcinace je také tvrdší: nejméně hodinu při 150-170 ° C.

Elektrody jsou určeny pro svařování ocelí s vysokým obsahem chrómu a niklu, především nerezových. Používejte pouze na stejnosměrný zpětný směr, krátký oblouk.

Pokud jsou tyto podmínky splněny, svářeč může dát silný šev s minimální tendencí ke korozi a pokalka, což umožňuje použití elektrod OZL-8 při svařování vysoce zatížených uzlů, včetně těch pracujících pod střídavým zatížením. Po svařování se vytvoří malé množství strusky, které se snadno odděluje. Šev se při ochlazení nepraskne, ale měl by se zchladit, aby se vyloučila možnost krystalizace, což výrazně snižuje pevnost.

Před použitím je nutné nátěr zahřát na vysokou teplotu (až 300 stupňů).

Jednou z nejpoužívanějších součástí uhlíkových ocelí při svařování jsou základní nátěrové elektrody. Vyznačují se nejen vysokou pevností švu, ale také svou odolností vůči střídavým zatížením - konstantní cyklický účinek stlačení a napětí nevede k rychlé tvorbě únavových trhlin. Hlavním přínosem tohoto materiálu je nátěrový materiál: jeho pryskyřice připomínající taveninu účinně odstraňuje všechny strusky ze svařovací zóny, s vyloučením výskytu vředů strusky v chlazeném švu - hlavních koncentrátorech napětí. Po ochlazení získává struska charakteristickou formu ztuhlého skla, snadno se odlupuje od švu.

Bohužel, je to právě tato omítka, která je také mínus elektrod UONI: je obtížné je zapálit (začínající svářeč často uspěje až po dlouhých pokusech), opětovné zapálení i po krátké přestávce již vyžaduje odizolování konce elektrody: sádra se roztaví okamžitě „usadí“ na špičku, izoluje kov . Když však svářeč získává zkušenosti, začíná chápat všechny přednosti elektrod tohoto typu, přičemž získává trvanlivé a zároveň estetické švy.